Soňa Jonášová: Spojit ochranu přírody s byznysem mi přišlo logické, říká zakladatelka neziskovky

Nikdy neplánovala, že by založila vlastní organizaci. Nikdy ji ani vyloženě nezajímala ochrana přírody. Přesto se Soňa Jonášová stala odbornicí na odpadové hospodářství a do Česka přinesla pojem cirkulární ekonomika. Dnes ukazuje městům, korporacím a organizacím, jak lépe využívat přírodní zdroje a být šetrnější k přírodě.

Soňo, jak bys vysvětlila své babičce, co děláš?

Řekla bych jí: „Babi, představ si, že všechno, co tady máme k dispozici na planetě je omezené. Planeta je jenom jedna, ale lidí je čím dál víc a spotřebovávají čím dál více materiálů, kterými uspokojují svoje potřeby. Když to takhle půjde dál, to, co máme k dispozici, úplně vyčerpáme. V Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) se snažíme, abychom všechny zdroje čerpali takovým způsobem, aby tu zbyly pro budoucí generace.

A babička to chápe?

Babičky se mně ptají, jestli se fakt živím tím, že se hrabu v odpadech a já jim vysvětluji, že to dělám, abych lidem ukázala, že třídit se dá ještě víc. Pak samozřejmě vysvětluji i další navazující kroky, protože to zdaleka není jen o třídění. Vždycky říkají: „Soničko, my tomu moc nerozumíme, ale jsme rády, že děláš, co děláš, a že jsi šťastná.“

Analýza odpadu na skládce
Zdroj: INCIEN

Zajímala tě o ochrana přírody odjakživa?

Přírodu jsem vždycky brala jako součást života, což bylo dané tím, že jsem vyrůstala na vesnici a měli jsme hospodářství. Nikdy jsem ale nepřemýšlela o tom, že bych se chtěla stát ekoložkou. Moje střední a vysoká byla jedna velká diskotéka. Kromě toho jsem ale taky od 14 let měla každý víkend nějakou brigádu. Nikdy bych neměnila a vůbec nelituji toho, že jsem do zahraničí vyjela až později. Dodnes mám přátele právě z období úžasného středoškolského a vysokoškolského života v Brně. 

Jak ses tedy dostala k tomu, co děláš?

Po maturitě na ekonomickém lyceu jsem se rozmýšlela, kam jít dál. Nakonec jsem si vybrala obor zemědělské inženýrství. Říkala jsem si totiž, že zemědělství nikdy neumře, protože lidé budou vždy potřebovat jíst. Zlomová pro mě byla cesta do Holandska, kde jsem viděla úplně nový přístup k segmentu, který byl v té době v Česku vnímán spíše jako tradiční. Přitom je naprosto fascinující, jak se vyvíjí díky ekoinovacím a přístupům založeným na uzavřených cyklech. Poprvé jsem pochopila, jak by mohly fungovat farmy budoucnosti.

A co škola u nás? Splnila tvé představy?

Ne tak úplně. Zdejší přístup byl celkem konzervativní – probírali jsme témata jako klecový chov, ochranu před škůdci a léčení nemocí u zvířat, ale málokdy padla řeč na udržitelnost nebo ekologii. Byla a jsem zklamaná z toho, jak současné zemědělství a lesnictví pohlíží jen na produkční funkci přírody. Z domu jsem zvyklá na to, že k půdě a zvířatům jde přistupovat jinak, nejen jako k ekonomickému zdroji. 

Jak tě ovlivnil studijní a pracovní pobyt v Holandsku?

Holandský přístup k zemědělství mě utvrdil v tom, že je možné podporovat lokální zemědělce, být šetrný ke krajině a zároveň ekonomicky prosperovat. Tam jsem se také poprvé dozvěděla o pojmu cirkulární ekonomika. Když jsem se zúčastnila konference v Bruselu, která se jí věnovala, věděla jsem, že je to „ono“. Myslela jsem si, že po návratu do Česka se k někomu připojím a budeme tu myšlenku rozvíjet, ale u nás se tomu nikdo nevěnoval.

Cirkulární ekonomika se na materiály dívá jako na cenné zdroje, které se snaží využívat po co nejdelší dobu, a pokud opětovné využití není možné, vrací je do přírody v co nejpřirozenější formě, aby ji nezatížily.

Rozdíl mezi cirkulární a lineární ekonomikou
Zdroj: INCIEN

A tak jsi v roce 2014 založila Institut cirkulární ekonomiky…

Přesně tak. Postupně jsem začala dávat dohromady strukturu organizace, vybrala lidi do správní rady, vytvořila byznys plán, začala shánět finance a vsadila i na podporu od projektu Erasmus+ pro mladé podnikatele (ta nakonec dopadla o pár let později, ale pomohla na svět projektu Obce na cestě k méně odpadu), udělala webovky a sháněla první zakázky. Na začátku mně moc pomohl Mojmír Jiříkovský ze slovenské firmy JRK. Kdyby nebylo JRK, Institut by se nikdy nedostal tak daleko. Nejprve mě Mojmír chtěl zaměstnat, ale nakonec jsme se domluvili na pevné spolupráci. Jezdila jsem za nimi na porady, učila se od nich, dostala jsem od nich první zakázky a naučila se, jak funguje firma.

Jaké to bylo založit organizaci v pouhých 25 letech?

Začátky byly dost perné. Po návratu z Holandska jsem se přestěhovala do Prahy a u toho jsem dokončovala denní magisterské studium v Brně, každých 14 dní jsem jezdila na dva dny do Bratislavy a v mezičase jsem jezdila po celé republice a dělala přednášky o kompostování. Udělala jsem jich nějakých sedmdesát. Rok 2015 jsem v podstatě bydlela v autě. Možná to nebylo ekologické, ale bylo to nezbytné. V autě jsem měla šatičky a lodičky na konference, ale taky gumáky a pracovní oblečení na fyzické analýzy odpadu i projektor na přednášky. 

Byla jsi na to celé sama?

Ano, první rok jsem to celé táhla téměř sama. Přednášky a práce s JRK mě živila, ale nebyla jsem absolutně schopná fungovat finančně. Respektive jsem všechny další věcí pod INCIEN dělala zadarmo a nevěděla jsem, jak se nacenit. Moc jsem si přála k sobě najít člověka, který by dal věcem řád a zbavil mě tabulek a systému, který nezvládám.

Kongres H&M v Polsku
Zdroj: Grzegorz Pastuszak

Podařilo se?

Ano, na jedné párty do mého života vstoupila Laura Mitroliosová, díky níž jsme začali sklízet semínka všech projektů, které jsem předtím rozjela. V roce 2017 se k nám přidal i Vojta Vosecký, se kterým jsme do té doby spolupracovali na menších projektech. V začátku ale nejvíc vděčím za podporu Markétě Hanzlíčkové a Ivaně Hekerle. Jedna mě držela naživu svačinami, když jsem v brzkých ranních hodinách odjížděla zmatená na dlouhé denní tour po Česku, a druhá mně pomohla zformovat vizi INCIEN do podoby, jakou má dnes.

Jak ses k těmto lidem dostala?

Bylo to buď na základě pracovních projektů nebo díky mým láskám a diskotékám. S Ivankou jsem se seznámila, když jsem v rámci jednoho krátkodobého vztahu jela do Chorvatska na jachtu. S Markétou jsem se seznámila na jedné velké párty v Holandsku. Na stejném místě jsem po dvou letech poznala i Vojtu. Lauru jsem potkala v baru Roxy. Když to tak hodnotím zpětně, není to vlastně vůbec špatné mít mládí jako jednu velkou párty.

To je teda fajn způsob networkingu. Jak se ti vůbec podařilo najít pracovní kontakty? Dnes vyjednáváš na ministerstvech, magistrátech a v korporacích.

K úspěšným lidem cítím úctu, ale nepřijdou mi nedostupní. Nebojím se ozvat se komukoliv, s kým bych se ráda pobavila. Konkrétně na ministerstva jsme se většinou objednali, abychom se oficiálně představili. Vazby se tvoří na každém semináři, konferenci a projektu. Důležité je nepodcenit ani jeden jediný osobní kontakt a s lidmi jednat slušně. Kdo je dnes na ministerstvu, tam už zítra nemusí být a naopak. 

Tým INCIEN
Zdroj: INCIEN

Od roku 2014 INCIEN hodně vyrostl. Máte sedm zaměstnanců a spolupracujete s firmami jako IKEA nebo SKANSKA. Jak bys zhodnotila vaše fungování za těch pět let?

Podařil se nám hlavní cíl, a to dostat téma cirkulární ekonomiky do Česka a zpopularizovat ho. Svědčí o tom zájem velkých akcí jako brněnský Strojírenský veletrh 2019 a Týden inovací, ale také to, že se na nás obracejí obce, firmy a designérská studia. I mediální dosah se ročně zdvojnásobuje. Zatímco v roce 2014 se o cirkulární ekonomice napsaly čtyři články, dnes to jsou dva tisíce ročně.

Vypadá to, že vás střídá jeden úspěch za druhým. Setkáváte se taky občas s kritikou?

Někdy nám lidé říkají, že jsme si vzali příliš velké sousto. Chceme totiž být součástí přechodu na cirkulární ekonomiku ve všech oblastech, kterých se to týká, a být partnerem těch, co přechod chtějí podstoupit. Co se však týká celého principu, nenašla jsem nikoho, kdo by ho popřel. Lidé nám říkají, že to celé dává smysl, a že je neuvěřitelné, co jsme za tak krátkou dobu dokázali.

A co ty? Nemíváš občas pochybnosti?

Ano, mívám pochybnosti, jestli volím správné priority. Od začátku jsme chtěli dělat velké ambiciózní projekty, jenže jsme zjistili, že v Česku nefungují ani tak základní věci jako odpadové hospodářství. Proto jsme se zaměřili na něj, i když naše srdce bije pro jiné oblasti. Já osobně ale nelituji ani jediného dne, kdy jsem se tomuto tématu věnovala.

Soňa na meetingu v H&M
Zdroj: Grzegorz Pastuszak

Byla jsi někdy pod tlakem udělat něco, co šlo proti tvé srsti?

Ne, to se mně nikdy ze strany žádného zákazníka nestalo. Často je nám sice omílána spolupráce s oděvním řetězcem H&M, nicméně jsem si jistá v kramflecích, že je dobré s nimi spolupracovat, protože jenom skrze velké firmy dosáhneme velké změny. Nemůžeme spolupracovat jen s těmi, kteří už jsou na správné cestě. To by se velké firmy nikdy neměly šanci zlepšit.

Čeho chceš v životě dosáhnout?

Chci tvořit společnost, která umožní lidem měnit věci k lepšímu, když se o to snaží. Co se týká osobního života, je pro mě nejdůležitější rodina a přátelé. Jsem tradiční člověk a věřím, že ve chvíli, kdy přijdou děti, budou pro mě větší prioritou než práce. Zatím to ale není v mém hledáčku na příštích pár let.

Co se stane s Institutem, až odejdeš na mateřskou?

Myslím si, že se nestane nic, protože už teď se snažíme s Laurou tým připravit na to, aby se obešel bez nás. Proto zavádíme koncept svobodné firmy (rovněž známý jako tyrkysová organizace), který by měl umožnit organizaci se rozrůstat či zmenšovat podle potřeb lidí v jejím jádru. I proto jsme v platformě Slušná firma, kde čerpáme inspiraci od ostatních firem.

Lidé si většinou vůbec neumějí představit, jaké to je být zaměstnavatel. Když jdu večer spát, nemyslím jen na své projekty, ale na všechny své lidi a každou jejich pochybnost. Navíc naše organizace se věnuje extrémně nebezpečným tématům jako skládkování, a tak jsem dlouhodobě vystavená mediálnímu tlaku, což je hodně náročné.

Soňa a její výstupy v médiích
Zdroj: Grzegorz Pastuszak

Jak to všechno zvládáš?

Nejsem nezničitelná Soňa. Nastaly i chvíle, kdy jsem přišla domů a brečela vyčerpáním. Mívám migrény, ale i přesto musím často vystupovat na velkých konferencích a snažit se, aby to okolí nepoznalo, což je těžké. Proto se učím dobíjet baterky. V tom mně pomáhá můj přítel, který mě upozorňuje na to, že hodně pracuji a nedávám si přestávky. Společně hledáme cesty, jak úplně vypnout, což je často v přírodě nebo na naší chatě na Sázavě, kde jsme odříznutí od starostí.

Zažila jsi někdy syndrom vyhoření?

Spíše jsem měla takové krátké momenty vyhoření. Před pár lety jsem dokonce měla vyčerpání organizmu. Naštěstí se o syndromu vyhoření tolik mluví, že si člověk může včas říct, že chce svůj životní styl změnit.

Soňo, jaké máš plány v příštím roce?

Začít doktorské studium a nastartovat firmu, která naváže na aktivity INCIEN, zejména v praktické oblasti poradenství firmám, organizování velkých cirkulárních akcí a PR aktivit. INCIEN bude jedním z vlastníků, protože mým cílem je upevnit jeho budoucí financování a zajistit, aby nebyl závislý na cizích firmách. Chci, aby do něj putovaly vždy jen vydělané peníze nebo skutečně transparentní materiálové toky. To nám dává samostatnost a zajišťuje, že nejsme podplatitelní. Plánujeme také založit Český cirkulární hotspot ve spolupráci s agenturou CzechInvest. Co se týká mně osobně, na měsíc plánuji vyjet mimo Česko, abych si vše srovnala v hlavě. Cestuji velmi málo a když už, tak na delší dobu a s nějakým důvodem.

Na závěr, mohla bys čtenářům dát jedno konkrétní řešení, jak pomoci v ochraně přírody?

Rozmyslete si, jestli opravdu potřebujete koupit to, co chcete. Pokud ano, snažte se nakupovat místní produkty od značek, které znáte. To platí o nákupu všech produktů, včetně energie, kterou dnes můžete nakoupit přímo z lokální zdrojů třeba díky aktivitám Nano Energies, drogerie, potravin či nábytku.

Pokud se chcete dozvědět více o cirkulární ekonomice, podívejte se na web nadace Ellen MacArthur Foundation, která tento pojem přivedla na svět.  

Soňa Jonášová (*1989) je ředitelkou Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN), který od roku 2016 funguje i na Slovensku. Cílem INCIEN je aktivní osvěta, prosazování a pomoc s implementací principů cirkulární ekonomiky, a to na všech úrovních od implementace evropského legislativního balíčku o cirkulární ekonomice, tak po praktické zavádění na úrovni firem, obcí a regionů. Soňa vede několik výzkumných projektů, je zodpovědná za rozvojové aktivity INCIEN a spolupráci s klíčovými zainteresovanými stranami a partnery v ČR i v zahraničí. Současně je členkou poradních sborů (Brno/Praha) a pracovních skupin souvisejících s využíváním druhotných surovin a rozvojem chytrých měst a regionů (Ministerstvo životního prostředí, obchodu a pro místní rozvoj).

Úvodní fotka: archiv INCIEN

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out /  Change )

Google photo

You are commenting using your Google account. Log Out /  Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out /  Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out /  Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: